Čatyr Dag ´79 - bez cenzury

Ve Lvově jsme další den na oběd. Dalším nelehkým úkolem bylo zajištění letenek na Krym – tam se vydávají Ljuba a Česťa, zatím co Pepa s Raichem berou taxi a vyrážení hledat lvovské speleology- konkrétně Galku Savčuk, aby dohodli exkurzi do Optimistické jeskyně. Na druhém konci Lvova nakonec nacházejí jejího muže a sotva rozvinou diskuzi objevuje se ve dveřích Ljuba a se slovy: „ Za 35 minut letíme“ nás žene do taxíku. Øidič taxíku asi před tímto povoláním pilotoval Migy neboť s námi na letiště „ doletěl“ včas. U již nastartované staré anduly jsme se museli obsloužit kompletně sami. Naložit všechna zavazadla, zastoupit letušky i techniky a málem i piloty.
V Simferopolu nás nikdo na letišti nečeká a tak Pepa a Déžo vyrážejí do města hledat ty co nás pozvali, Sášu a Geňu. Díky mužikovi v trolejbuse, který se k nám hhed přidává, získáváme prùvodce po městě. Zkoušíme to doma, speleologickém klubu, pivbaru. Celé odpoledne. Nikde nikdo. A tak přespáváme v mezinárodní letištní hale na zemi, doufajíce, že zítra budeme mít větší štěstí.
1. srpna - je ráno a Pepa s Déžem vyrážejí opět do města hledat Sášu kozlova.Konečně jej nacházíme doma. Kontaktuje se s Geňou Panťuchinem a ten pùjčuje mikrobus a vyzvedává nás z letiště. Právě včas. Za několik minut se letiště uzavírá. Přilétá Čaučesku.A tak nám celou trasu do města dělají uvítací špalír policajti.
V dalších dvou dnech se seznamujeme s ostatními speleology, vodkou a pivem s rybou i zajímavostmi okolí Simferopolu jako historickým městem Bachčisaraj, skalním městem Čufut Kale….
4. srpna - konečně začínáme exkurze do jeskyní. První je Kizil Koba (14 km dlouhý vodní jeskynní systém s několika sifony). Nezbytné podvodní gumové obleky zv.:“gydrokosťumy“, a po několika set metrech suchých částí test prvním sifonem, dlouhým 8 metrù a pak další kilometry , většinou plaváním zdolávaných chodeb plných vodopádù, bohaté výzdoby. Opravdu nádherná aktivní vodní jeskyně. A co večer? Jasně do pivbaru. A tady se výčepní nestačí divit, když na účtu je brzy plot z padesáti čárkami. A pak nás samozřejmě nahnali do sauny, odkud hubení Déžo a Pepa vylézali ještě hubenější.
6. srpna - vyrážíme na Čatyr Dag do jeskyně Emine Bojir Chasar a exkurze po dalších zajímavých jeskynních systémù na tomto platu a okolí. Samozřejmě nemùžeme vynechat turistické zajímavosti jako Vlaštovčí hnízdo, Jaltu….
Poslední jeskyní kterou na Krymu zdoláváme je druhá nejhlubší propast Krymu „ Kaskadnaja „ (-406m) na platu Aj Petri, kam se postupně přemísťujeme trolejbusem do Jalty a pak nočním výstupem na hřeben Aj Petri. Systém „Kaskadnaja“ , kterou tvoří vertikály -110,-70,-50 m a končí systémem několika menších studní a meandrù, zdoláváme z části na našich a z části na řádně roztřepených lodních lanech našich hostitelù, které nám naháněly hrùzu už ve smotaném stavu. Ale vydržely a my též.
Další dny trávíme exkurzemi dalších krymských zajímavostí jako Demerdži, Balšoj kaňon, pivbary ….
13. srpna - máme odletět z Krymu. Je den odletu a my ještě nemáme letenky. Ovšem Sáša jako vždy tvrdí: „Vsjonormalno“ A také ano. Během několika hodin zajistil letenky i speciální autobus na letiště. Jenže.... Naše letadlo na simferopolském letišti již stálo na startovacím pásu plně obsazeno. A tak Sáša přitáhnul nějakého nějakého generála a ten navštívil velitele letiště a začaly se dít věci. Letadlo se vrátilo zpět před odbavovací halu ale pro „inostrancov“, tam všichni domorodí pasažéři museli vystoupit a a my zaujali 9 míst, která se nám nejvíce zamlouvala. Pak se mohli vrátit místní a těch devět jejichž místa jsme právě obsadili prostě neletělo. Po obědě přistáváme ve Lvově, kde nás již na letišti očekávají lvovští speleologové Valik a Sláva.
Další ráno za deště vyrážíme autobusem ze Lvova na 300 kilometrovou trasu do vesnice Korolivka nedaleko Optimistické jeskyně. Stavíme stany a Ljuba v bláhové naději vyráží do jediného obchùdku za nákupem potravin. Kromě samohonky nepřináší nic. Ovšem našemu novému hostiteli, kterého jsme nazvali „Bob“ to stačilo bohatě po všechny dny našeho pobytu. Příští den jdeme s Valikem a jeho ženou Soňou do Optimistické. Systém v té době dlouhý 143 km není nutno představovat a jen jsme obdivovali s jakou přesností se v této neskutečné síti chodeb a plazivek v několika úrovních oba orientovali. Večer vylézáme podobni bahenním koulím a míříme vesnice se odbahnit a hned se stáváme středem pozornosti, neb cizince tu naposled viděli v pětačtyřicátém. V táboře nacházíme spícího Boba, kterého jsme zde zanechali jako hlídače a nad kterým opět zvítězila samohonka. A to se pak opakovalo třikráte denně do konce pobytu, kdy 19. srpna se přes Lvov opět vlakem vracíme domù.




Josef Wagner: Čatyr Dag ´79 - bez cenzury