Expedice Čatyr Dag ´81

Jeskyně je součásti systému Emine Bojir Chasar a byla objevena v roce 1970 členy simferopolského speleologického klubu. Po krátkém prùzkumu a zjištění co jeskynní prostory ukrývají byl vstupní otvor uzavřen betonovou zátkou a jeskyně byla zakonzervována až do příjezdu naší výpravy.
Vstup do části „Nižnij“ tvoří otvor o prùměru 30 cm, který byl vysekán na dně centrální části jeskyně v hloubce okolo 50 metrù.Otvor ústí do systému menších šachet, které jsou zakončeny velmi úzkým, třikráte zalomeným meandrem zvaným „Molnia“ ( Blesk), který ústí přímo do propasti – 40 m. Asi v polovině propasti je možno krátkým traverzem přejít do horní galerie, která pokračuje do „Bivakového domu“ a dále pokračuje do rozsáhlého „Domu krystalù“, s velmi bohatými kalciovými krystalickými formami, pokrývajícími jak stěny, strop tak krápníkovou výzdobu.V nejnižší části „Domu krystalù“ ústí dvě paralelní propasti ( -15 m ) do galerie zvané „Dom ponorù“. Malým rozšířeným oknem mezi lesem stalagmitù pokračuje jeskyně několik set metrù dlouhou chodbou „Galerie sintrových jezer“ až do největšího domu „Nokturno“ ( délka 80m, šířka 40 m a výška 30 m ). Zde jsou krystalické formy nejbohatší. Krystaly aragonitu, kalcitu a ankeritu, mnohdy tenké jako vlas pokrývají vše. Stěny, stropy, krápnikové formy. Z „Nokturna“ vybíhají dvě galerie: chodba „Svobody“ a „Mléčná chodba“, která končí v domě „Červených mákù“. V této chodbě vytvářejí drùzy krystalù kyticové tvary, připomínající chryzantény.V galerii „Červených mákù“ se podařilo při exploraci ve výšce okolo 20 metrù pod stropem prostory objevit malý prùlez, vedoucí do dalšího domu s bohatou krystalickou a heliktitovou výzdobou ( délka heliktitù až 80 cm ), nazvaného „Dom dvacetiletí simferopolské sekce speleologù“.
Osmičlenná expedice odcestovala z Bohumína dvěma automobily mikrobusem Škoda 1203 a terénním M 461 a po třech dnech nonstop jízdy dosáhla Simferopolu.
V Simferopolu doplnilo expedici 6 místních speleologù, pod vedením Alexandra Kozlova a kompletní výprava se přemístila ke vstupu do systému Emine Bojir Chasar. Po založení základního tábora na povrchu bylo zahájeno probíjení betonové zátky silné 1 m, která uzavírala 30 cm široký vstupní otvor do části „Nižnij“. Zátku se podařilo prosekat po 8 hodinách intenzívní práce a během dalších 24 hodin byl do místa základního tábora v podzemí prováděn transport materiálu v malých vacích. Transport hlavně komplikovala část zv. „Molnia“, ve které vaky musely být rozebrány. Tato část je tak úzká, že dva z krymských speleologù do podzemí nepronikli vùbec a dvě českým speleologùm se tom podařilo jen ve spodním prádle až další den.
Podzemní tábor byl založen v „Bivakovém domě“ v hloubce okolo 80 metrù a během dalších 8 dní pobytu v podzemí probíhaly explorační a prolongační práce ( bylo objeveno dalších 200 metrù nových galerií z bohatou výzdobou krystalù a heliktitù ), mapová a fotografická dokumentace. Po výstupu ze systému byl vstupní otvor opět uzavřen metr silnou železobetonovou zátkou.
Po skončení prací v jeskyni se expedice přemístila na plato Aj Petri, kde bylo uskutečněno několik společných česko-krymských sestupù do propasťovitém systému „Kaskadnaja“ ( - 406 m ) jako příprava na společnou expedici „Kavkaz ´82“ . Výprava se vrátila do Bohumína 23. října 1981 a tvořili ji:
Josef Wagner ( vedoucí výpravy), Václav Šutta, Miroslav Reichenbach, Ivo Kubica, Pavel Sýkora, Radim Vladyka, Ljuba Šromová, Irena Wagnerová,




Josef Wagner: Expedice Čatyr Dag ´81