Expedice Čatyr Dag 1987

Výprava která čítala 12 členù vyrazila z Bohumína 22.května 1987 soukromým autobusem Ivana Podhorného ( tehdy pilotem vozù Formule 3) , který byl postaven k převozu těchto vozidel. Jako vždy první problémy nastaly už na česko-polské hranici v Těšíně, kde po vystání desetihodinové fronty a spoustě problémù s rùznými dokumenty nutných pro tuto dobu ( jako povolení k výjezdu autobusu do zahraničí z KNV, kolkù na soupisu materiálu expedice ….) jsme mohli vjet na území Polska, které zrovna trápily povodně a my doslova ujížděli po cestách, které za námi zalévala voda. Za to na sovětské hranici nastaly skutečné problémy. Nemohli tu pochopit, jak mùže být autobus soukromý a museli jsme čekat několik hodin na souhlas z nejvyšších míst aby nás pustili na cesty SSSR a hlavně abychom dostali koupit talony na naftu .
Je 24. května a my stojíme teprve před Kyjevem a když stojíme to znamená že autobus má poruchu. Mechanici Vašek a Jura vrhají pod autobus a nacházejí problém , proč motor odmítá pracovat. Je prasklé palivové potrubí a pomocí cíny a propan-butanového vařiče závadu odstraňují. Chceme nadehnat časovou ztrátu ale v noci nás za Kyjevem „zajala“ milice a se známým konstatováním „ V noci se spí“ nás přinutili spát pod jejich budkou.
Příští ráno vyrážíme s prvními slunečními paprsky, ale za chvíli opět stojíme.Z motoru zmizel všechen olej a vypadá to vážně. Naši mechanici přímo na cestě kompletně rozebírají motor našeho autobusu a zjišťují, že první píst i válec jsou propáleny.Oprava, nedaleko města Záporoží, trvá 12 hodin . První válec „zahlušujeme“ a dál jedeme s pěti zbylými válci.A aby toho nebylo málo po dalších 100 km hlásí poruchu i redukční ventil kompresoru- ale autobus jede a příští den po pùlnoci jsme v Simferopolu.
První co další den děláme, zkoušíme se Sášou sehnat nějaké náhradní díly zde na český autobus.Máme štěstí, dovídáme se , že za městem je havarovaná „ Liazka“ a některé díly z ní se nám opravdu hodí.Další dny kromě uvítacích párty se simferopolskými speleology věnujeme nutné registraci na milici a protože i tady policie pracuje jako před revolucí, dále mùžeme jet až 28. května.
Náš cíl stále je ještě hřeben Babugan. Na správě rezervace se však dovídáme, že nás do „zapovědniku“ nepustí.Marně Sáša volá a jezdí kam se dá. Na Babugan nepojedeme.Padá proto náhradní cíl výpravy horní hřeben Čatyr Dagu.Pro jeho nedostupnost zde dosud mnoho speleologických expedicí nepracovalo a terén v nadmořské výšce okolo 1500 m.n.m. je prozkoumán jen velmi málo.Auty naloženými materiálem proto vyjíždíme na Angarský prùsmyk a odtud postupně vynášíme vše do základního tábora uprostřed horního plata hřebene Čatyd Dag. Zatím co spodní plato hřebene Čatyr Dag ( ležící ve výšce okolo 1000 m.n.m.) je většinou porostlé hustými bukovými lesy, klečí a tisy horní skalnaté, velmi členité plato pokrývají jen louky a hustá skalní a škrapová pole.Samozřejmě zde není žádný vodní zdroj, a tak jedinou vodou je ta, kterou získáváme ze sněhových polí, která v této době ještě vyplňují dna závrtù a místa na severní straně plata.
V příštích dnech na hřebeni se postupně snažíme kopáním otevírat řadu závrtù. Podle teorie některých karsologù zde na Horním platu žádné jeskyně nejsou a my se snažíme dokázat, že nemají pravdu. Během dalších dní se prokopáváme a objevujeme několik propasťovitých jeskyní, jejichž hloubka nepřesahuje 40 metrù, které hned také mapujeme a dokumentujeme. Náš pobyt a výzkumy na Horním platu končí 1. června , kdy řádně naloženi likvidujeme základní tábor a sestupujeme na Angarský prùsmyk a zpět do Simferopolu.
V Simferopolu mezitím se Ivanovi podařilo poskládat motor autobusu a odstranit ostatní poruchy a tak 3. června mùžeme zahájit setu domù.

A kdo byl účastníkem expedice :
Wagner Josef Šutta Václav Sýkora Jiří Matoušek Vladimír Vladyka Radim Mazur Zdeněk Piechowicz Petr Kelner Radim Podhorský Vladimír Podhorný Ivan Wagnerová jana Rojková Ivana




Josef Wagner: Expedice Čatyr Dag 1987