Expedice Čatyr Dag ´08

    obr. 1: Fotodokumentace jeskyně Mramorová 1
    obr. 2: Fotodokumentace jeskyně Mramorová 2
    obr. 3: Fotodokumentace jeskyně Mramorová 3
    obr. 4: Nově otevřené muzeum krasu na Čatyr dagu


   Přeprava výpravy z Bohumína byla už tradiční mikrobusem Peugeot Boxer a trasu vylepšujeme rok od roku. Už pomíjíme Polsko, ale přes Slovensko a napříč Karpatami. Tady Chorvati postavili novou silnici, a je nutno říci, že opravdu evropskou. Dříve Karpaty byly noční mùrou a nejednu karoserii jsme tady zlomili, péra praskli, tlumiče zahodili. Ovšem jen po Lvov. Lvov-Tenopol, to je 100 km skutečného tankodromu, a myslím že místy ještě hùř. No ale pak dalších více jak 1000 km až na Krym mùžeme dělat i stovku prùměr na hodinu, hlavně proto, že všichni ukrajinští šoféři jsou k sobě velmi loajální a navíc je to národní sport, a když někde stojí policie, třeba jen na pivo, blikají svorně na každého. A tak pokutu za rychlost tu mùže dnes dostat jen slepý šofér.
   Není proto divu ,že po dni a deseti hodinách non stop jízdy stojíme v Simferopolu pod okny našeho přítele Sáši Kozlova. Jen vyložíme naše dárky- basy piv a slivovici a nakládáme basy ukrajinského piva a jedeme dál na plato Čatyr Dag na sášovu základnu.
   Jedna z chatek se stává pro další dny naším domovem a večer samozřejmě se musíme přivítat se všema známýma- jak jinak než portvejnem, koňakem a pivem.Samozřejmě po povinné exkurzi do sášového království zpřístupněných jeskyní Emine Bojir Chasar a Mramornaja. Tady se Pepa ještě pár hodin věnuje fotodokumentaci tzv., VIP části Tigrové chodby, se kterou v loňském roce nebyl spokojen.A ostatní mu samozřejmě bez nadšení dělají křoví.
   Další den začíná to, co je naším hlavním cílem. Pokračování explorace plata a zaměřování jeskynních vstupù. Na platu Čatyr dag jsou totiž stovky objevených jeskyní a jejich lokalizaci znají jen skupiny speleologù , které je vykopali. Nemají označení a neexistuje kompletní centrální databáze. A tak člověk někdy objeví již objevené a zkoumá prozkoumané. Proto jsme se rozhodli pro realizaci zaměřování známých jeskynních vstupù a přidávání jich do neúplné databáze.
   Tak příští dny prolézáme desítky závrtù, procházíme lesy a dokumentujeme pomocí GPS a popisujeme propasti i jeskyně.Do některých šachet sestupujeme, abychom mohli popsat jejich morfologii a přesvědčili se, zda se jedná o již prozkoumané lokality.Současně se snažíme o otvírky malých závrtù, propástek.. Většina z pokusù končí v hlubokých hlinito-suťových ucpávkách, jejichž odtěžení by znamenalo možná i týdny práce.
   Třetí den explorací a kopání se však najednou ozývá vítězný Pepùv výkřik. „ Jsem v propasti“. Při otvírání nenápadného otvoru vyplněného hlínou a sutí, asi v hloubce najednou se suť začala propadat do neznámého podzemí a zvuk dopadajících kamenù , svědčil o hloubce minimálně 15 metrù. Přibíhají ostatní, rychle vyklízíme další suť, sekáčem rozšiřujeme úzkou vstupní puklinu do prùlezných parametrù a Kuba už obléká sedačku, zachřestí jeskyňářský „vercajk“ a za chvíli se jako první spouští do objevené vertikály, kterou jsme hned nazvali „Bohumínská“. Je na dně v hloubce asi 15 metrù a jeskyně pokračuje dále plazivou, kterou je třeba rozšířit sekáním. Vystupuje na povrch a vše plánujeme na příští den, neboť slunce začíná zapadat a my jsme skoro 2 hodiny pochodu od základního tábora.
   Další den samozřejmě vyrážíme k „Bohumínské propasti“. Do podzemí se dnes chystá Kuba s Honzou. Oba mizí rychle v podzemí a my za chvíli slyšíme až na povrch tlumené rány kladiva. Necháme je pracovat a pokračuje v další exploraci terénu a zaměřování jeskynních vstupù.
   Pozdě odpoledne vystupují na povrch a pořizují fotodokumentaci objevené jeskyně. Na dně propasti se prokopali do další menší vertikály, která opět končí suťovým závalem, který je nutno odtěžit a na to je třeba více času a více rukou. Suť není kam v podzemí ukládat a musí se těžit až na povrch. Je nám jasné, co bude náplní příští výpravy na Krym a nyní mùžeme jen spekulovat, co mùže ukrývat hliněno-suťová ucpávka. Že by další Mramornou jeskyni?
   Příští den dokončujeme některá zaměření na povrchu., fotíme pro krymské kolegy nově otevřené muzeum krymského krasu, v němž na čestných místech jsou i fotografie bohumínských speleologù, kteří se podíleli na všech společných expedicích a objevech.Příští rok to bude již 30 let od první společné bohumínsko-krymské výpravy.
   Díváme se do stánkù a obchùdkù a pro nás velkým zadostiučiněním, že jsme autory většiny propagačních materiálù, plakátù, pohlednic, filmù ….
   Končíme naše pùsobení na hřebenu Čatyr Dag a přejíždíme do sášovy základny na okraji historického města Bachčisaraj. Tady nás již jen čeká exkurze do krymskými speleology objevené, mnohokráte popsané Zlaté studny, historického skalního města Čudit Kale. Poslední dva dny trávíme na pobřeží Černého moře, kde nám ale nepřeje počasí. Moře bouří a tak míříme do Sevastopolu, města které je stálým sporem mezi Ukrajinou a Ruskem. Kotví totiž tady ruská námořní flotila a některá území právě zde patří Rusku. Parkujeme v centru města na nábřeží a necháme se nalákat na projížďku bárkou, která slibuje obhlídku ruské flotily. A opravdu, to co by ještě nedávno bylo nemožné ( vzpomínám si na to, když mne Sáše před 15 lety do Sevastopolu propašoval jako Estonce místním autobusem- město bylo v minulosti zcela uzavřeno pro cizince) je dnes turistickou atrakcí. Proplétáme se mezi ruskými křižníky,bitevními loděmi i ponorkami. No v dnešní době- ukrývat lodě či ponorky by bylo opravdu naivní.
   A tady nám náš pobyt na Krymu končí. Příští ráno opět sedáme do Boxera a míříme domù a nebýt neskutečných mnohohodinových ignorací a kontrol slovenských celníkù, byli bychom doma v rekordním čase.