Gargas - jeskyně lidských dlaní

    obr. 1: Skalní malba
    obr. 2: Krápníková výzdoba v jeskyni
    obr. 3: Jeden ze dvou vchodù do jeskyně
    obr. 4: Otisky dlaní na stěnách jeskyně
    obr. 5: Otisky dlaní na stěnách jeskyně

    Správa pana Garrigou upoutala dalšího badatele Félixe Regnaulta, který jeskyni prozkoumal podrobněji a objevil na jejích stěnách první otisky lidských dlaní. Od té doby tuto jeskyni, označenou po prvém badateli názvem Gargas, prozkoumalo několik expedic. Hlavní byly podniknuty v letech 1906, 1911, 1969 a 1976.
    V jeskyni byly postupně zdokumentovány kromě pravěkých kreseb mamutù, bizonù, koní a jelenù i na mnoha místech zanechané otisky lidských dlaní. V případě dlaní ovšem nejde o otisky náhodné, ale o otisky úmyslně vytvořené a rozmístěné, které nevznikly najednou, ale přibývaly postupně. Při prvním systematickém prùzkumu jich Félix Regnaut nalezl 150, při posledním nejdùkladnějším v roce 1976 jich popsal a zdokumentoval profesor z Institutu Prehistorického umění v Toulous doktor Cloth Barriere celkem 231.
    Nejčastěji jsou otisky černé, barvicí složkou byly manganové hlíny, případně mastné saze. Těchto dlaní je v jeskyni celkem 143. Osmdesát jich pak je červených, k jejich vytvoření byla použita červená hlinka, pět jich je okrových, dvě žluté a jediná bílá. Ve statistice mùžeme ještě pokračovat. Stošestatřicet rukou je levých, dvaadvacet pravých a v případě zbývajících to nelze určit. Téměř sto let si odborníci lámou hlavu nad tím, proč galerie otiskù v jeskyni vznikla a proč dosud nebyla nalezena žádná další jeskyně s podobnou výzdobou, přesto, že jsou pravěké kresby v pyrenejských i jiných jeskyních poměrně běžné.
    Dlaně z jeskyně Gargas zùstávají stále záhadou. Otevřenou otázkou zùstává proč vlastně vznikaly. Podařilo se alespoň rozluštit jejich stáří - je jim kolem 20 až 25 tisíc let. Vznikaly tedy skutečně v poměeně dávné historii vývoje člověka. Zajímavé pro zjišťování jejich pùvodu mùže být zjištění, že většina dlaní je deformovaných, nebo přesněji, podle doslovného překladu z výzkumné zprávy francouzských archeologù „nekompletních“. Jde totiž o dlaně zmrzačené při lovu nebo střetech mezi jednotlivými skupinami lovcù.
    Zajímavé je, že se francouzská odborná literatura vyhýbá jakékoli teorii o tom, proč otisky vznikaly. Přitom se jedna teorie nabízí. Prezentoval jsem jí poměrně úspěšně během diskuzí s francouzskými jeskyňáři. Vycházel jsem z toho, že plísně penicilinového typu, rostoucí na jeskyních stěnách a popsané z necelých sto kilometrù vzdálených Lurd, mají léčivé účinky. V Gargasu je možno předpokládat situaci obdobnou. Pokud se zde o léčebných schopnostech pravěcí lidé přesvědčili, a k tomu stačilo jen pozorování chování zraněné zvěře, mohlo to být dùvodem, proč poranění jeskyni vyhledávali. Poraněnými dlaněmi se mohli dotýkat „léčivých“ stěn jeskyně, a když se rána zhojila, mohli ji na památku (nebo jako symbol vyléčení) otisknout do stěny nad její vlhkou léčivou částí.     Zda se záhada lidských dlaní z Gargasu někdy vyřeší, je otázka. V každém případě ale zùstane zdejší jeskyně turistickou atrakcí a návštěvníci Pyrenejí se na dlaně svých dávných předkù budou chodit dívat stejně, ne-li více, než na pravěké malby v jeskyni Lascaux a na dalších místech. Jeskyňářùm i archeologùm mohu návštěvu této jeskyně jen doporučit.

    Ivan Turnovec : Gargas jeskyně lidských dlaní