obr. 1: První mapa Kaali Main kráteru z roku 1922“
    obr. 2: Současný stav kráteru, pohled na jezírko príslušenstvo
    obr. 3: Øez hlavním kráterem, na osách X a Y jsou rozměry v metrech, žlutě je označena impaktová drť, modře voda jezírka a černě jílové a prachové usazeniny, Podrcení skalního podkladu je z obrázku zřetelné.



    Meteoritických kráterù je v katastru obce Kaali na estonském ostrově Saaremaa celkem devět. Vznikly současné při skupinovém pádu úlomkù meteoritu, který se rozpadl ve výšce asi 5 až 10 km. K impaktu došlo přibližně 660±85 př. n. l. Energie uvolněná při dopadu, asi 2 kt TNT, některé zdroje uvádějí až 20 kt TNT spálil les v okruhu šesti km.
    Hlavní kráter Kaali Main popsal Julius Kalkun Kaljuvee v roce 1922. Jeho mapka kráteru je na přiloženém obr. 1. Další krátery popsal a jejich meteoritický pùvod prokázal Ivan Reinwald v roce 1937, jako první také uvedl chemické rozbory potvrzující, že při pádu šlo o explozi částí železného meteoritu.
    Skupina meteorù o celkové hmotnosti kolem 80 tun dopadla rychlostí 15 km/s pod úhlem 35° z východoseverovýchodu. Největší úlomek vytvořil hlavní kráter o prùměru 110 m a hloubce 16 metrù. Ve středu největšího kráteru se až do současnosti zachovalo jezírko (obr.2). Jezírko bylo v pravěku považováno za „svaté“. Archeologické nálezy dosvědčují, že bylo po mnoho století využíváno jako obětiště. Bylo obehnáno kamenným valem o délce 470 m, šířce 2,5 metru a výšce dvou metrù, jehož zbytky se zachovaly. Na obr. 3 je řez hlavním kráterem.
    Osm dalších úlomkù dopadlo do vzdálenosti 1 km, krátery mají prùměry od 12 do 40 m a hloubku od jednoho do čtyř metrù. Vzhledem k tomu, že při dopadu došlo k explozi materiálu byly z meteoritu nalezeny jen drobné úlomky kolem 1 g (maximální nález měl hmotnost 28,4 g). Chemická analýza úlomkù prokázala, že šlo o charakteristické železné meteority - oktahedrity s obsahem 91,5 % železa a 8,3 % niklu. Častější byly mikroskopické částice a impaktní silikátové kuličky - sférule.
    Předkládané informace jsou z turistického prùvodce po kráterech ostrova Saaremaa (Scars of Stars on the Island Saaremaa), který vydala v roce 2010 Komise meteoritiky Estonské akademie věd s podporou Unesco a Evropské unie.

Další literatura:
TIIRMAA, Reet. Kaali: Craters of Estonia and Their Meteoritic Material. Meteoritics, 1992, roč. 27, čís. 3, s. 207.
RAUKAS, Anto, J.-M. Punning, T. Moora, Ü. Kestlane, A. Kraut: The Structure and Age of the Kaali Main Crater,
Island of Saaremaa, Estonia. Impact Studies, 2005, čís. 2, s. 341-355.
RAUKAS, Anto, W. Stankowski: The Kaali crater field and other geosites of Saaremaa Island (Estonia): the perspectives for a geopark, Geologos, 2010, 16 (1): 59–68