Jeskyně Kizil Koba byla v roce konání expedice nejdelší jeskyní SSSR vytvořené ve vápencích. Její délka byla 13,1 km. Jeskyní protéká podzemní řeka, která vytváří 5 sifonu ( nejdelší měří 25 metrù) a více jak 70 jezer, většinou prùtokového charakteru. První sifon, dlouhý 6 metrù je asi po 200 metrech chodeb a je nutno jej vždy překonat pro další postup v jeskyni. Tento sifon pokračuje jezerem dlouhým 100 metrù. Při vysokých vodních stavech je hloubka jezer 6-8 metrù.

Výprava vyrazila z Bohumína 24.září 1982 a tvořilo ji celkem 11 účastníkù:
Josef Wagner – vedoucí výpravy, Václav Šutta, Miroslav Reichenbach, Miroslav Strakoš, Radim Vladyka, Vladimír Matoušek, Petr Téma, Milan Moravec, Miroslav Vaněk, Ljuba Šromová, Ivan Podhorný- řidič a majitel expedičního autobusu
Cesta na Krym kupodivu probíhala bez problémù ( až na to že ruští celníci vymákli Vaškovi zašité ruble a po osobní prohlídce nám pravili: Ještě jednou a budete z SSSR vyhoštěni doživotně ! V Simferopolu jsme ráno 27. září. Po uvítacích dnech se známým programem : vodka-koňak -portvejn a exkurzích do skalních měst u Bachčisaraje, na černomořské pobřeží, exkurzích a sestupech do jeskyní a propastí na platu Čatyr Dag konečně 5. října vyrážíme na Kizil Kobu. Náš plně naložený autobus, neboť k expedici se přidalo 9 simferopolských speleologù, zajíždí pod plato a nastává transport materiálu ke vstupu do jeskyně. Po té vyráží první skupina aby natáhla telefonní spojení do místa podzemního tábora za 4 sifon ( samozřejmě oděni v nezbytných gydrokosťumech, gumových oblecích sovětské konstrukce pro práci ve vodě) a hned za nimi první transportní skupina a v místě zvaném Kloaka v zadní části jeskyně vybudovali jeden z podzemních táborù. Samozřejmě hlavní komplikací transportu materiálu pro podzemní bivak, je jeho transport přes sifony, několik set metrù dlouhá jezera a tak bylo normální, že když dosáhli místo bivaku, měli většinu spacákù řádně promočených. Tato skupina vedená Petrem se v koncových bodech jeskyně snaží po další dny objevit pokračování jeskyně, ale bohužel bez úspěchu, neboť narazili na další sifon a bez potápěčské výstroje jej není možno překonat.
Další den vyráží do podzemí hlavní skupina, která má za cíl vybudovat podzemní tábor v místě zvaném „Rozvilka“, pod kaskádou „Kosmonautù“.Transport trvá celý den a opět většina vakù nevydržela a spacáky jsou řádně mokré. Nevydržely i vaky ve kterých byly fotopřístroje a tak je vysoušíme nad benzínovými vařiči. V příštích dnech se i my snažíme překonat koncové body jeskyně za 4. sifonem dlouhým 25 metrù a který je díky dlouhodobému suchu zčásti otevřen , ale také bezúspěšně. Naše explorace podzemí končí 9. října, kdy přichází do tábora i retransportní skupina vedená Mildou a do večera je opět vytaženo venku z jeskyně.
Poslední den na Krymu věnujeme exkurzi Velkého kaňonu a pak dvoudenní cesta domù, kde se vracíme 13. října 1982.





Josef Wagner: Expedice Kizil Koba ´82