Dva vozy a šest členù expedice vycestovalo z Bohumína 26. srpna 1984 a první problém při přepravě přes území Polska je tradičně nekonečná fronta aut na polsko-ukrajinské hranici. Tehdy před námi stálo 340 aut a jen intervence Cicáno u polských celníkù nás posunula dopředu. Ale i tak jsme na ukrajinské hranici strávili několik hodin ( dnes to je ještě horší). Z hranice je to jen 80 km do Lvova, kde na okruhu kolem města vystřídal za volantem Gaza Pepík Ciciho. Ujel asi 2 km a přehnal předjíždění náklaďáku. Dostal smyk a pak se už Gaz přetočil a obrátil ve vzduchu, těžké plné transportní bedny prorazily strop a vyletěly ven. Za nimi vyletěli Cici a Pepík a Gaz se točil dál. Výsledek - Gaz zmačkán jako krabička od sirek, expediční materiál rozházen v páse dlouhém 200 metrù a kluci - to byl zázrak - Pepík jen šok a Cici, jak se později v nemocnici ukázalo utržené ramenní vazivo.
Milice odváží Pepíka, Cici je v nemocnici, Vašek jede za ním „dvanásetrojkou“ a v městě Lvov mu praská držák nápravy. Pepa, Jana a Jura nocují a hlídají to co zbylo z expedičního nákladu přímo u silnice.
   Příští den Vašek a Pepík zkoušejí v autoservisu opravit náš mikrobus. Marně - nemají tu ani svářečku. Kamarádi ze Simferopolu mezitím na dálku aktivují lvovské jeskyňáře a ti se nás ujímají. Ubytovávají nás na své klubovně a organizují opravu mikrobusu.
   V příštích dnech Vašek s Pepíkem sami svařují v servise prasklé držáky (neb nikdo to tam neuměl) a všichni zaměstnanci autoservisu včetně ředitele se na ně chodili dívat jako na kouzelníky. Večer 29. srpna vše přebalujeme do vakù a výprava se dělí. Zatímco Vašek, Pepa a Jana pokračují autem, Jura a Pepík pokračují z části nákladu na Krym vlakem. Náš mikrobus málem celou cestu do Simferopolu vydržel, ale 100 km před cílem nám stále troubení aut za námi signalizovalo, že něco nemáme v pořádku . Zastavujeme a vše bylo jasné. Karoserie seděla skoro na zemi a do kabiny čouhala zadní náprava. Zlomily se další držáky. Pomáháme si lehce. Porážíme strom a kmen strkáme pod zvedákem vyzdviženou karoserii. A jedeme dál ke klubovně simferopolských jeskyňářù.
   Příští dny věnujeme opravě mikrobusu, registraci na policii a samozřejmě tradičním bouřlivým oslavám našeho příjezdu.
   Je 3. září a vše chystáme na odjezd na Kavkaz. Jenže je tu další problém Saša se dva dny snaží vyřídit naše formality k výjezdu na kavkazský hřeben Laganaki. Nejdříve na oblastním sovětu KSSS, pak už dokonce na republikovém sovětu KSSS v Kyjevě. Marně. Večer přichází a ukazuje nám měsíc starou vyhlášku sovětu SSSR o pohybu cizincù v SSSR. Zakazovala vše a místním za pomoc cizincùm ukládala vysoké pokuty. Laganaki se rozplynulo. Měníme proto cíl výpravy za hřeben Karabi na Krymu. Konečně 7. září nakládáme na náklaďák expediční materiál a sami sebe, a my večer mùžeme na krasovém platu karabi postavit expediční tábor.
   První dva dny se seznamujeme z povrchem na platu a sestupujeme do známých propastí Monastýr, Krubera, Dubljanského… s bohatou krápníkovou výzdobou.. Hlavním problémem pobytu na platu je nedostatek vody. Není zde jediný pramen a tak voda pro celou výpravu se získává ze sintrových jezírek na dně propasti Krubera, z hloubky 40 metrù. A proto je voda přísně na příděl.
   Od 11. září začíná naše výzkumná práce na hřebenu. Cílem je prozkoumat vzdálené části plata, pokusit se otevřít několik nadějných závrtù a objevit nové jeskyně. Už dopoledne nacházíme několik úzkých puklin mezi bloky vápence a postupně se je snažíme rozšiřovat a první objevy na sebe nedaly dlouho čekat. Postupně objevujeme a dokumentujeme propasti hluboké -41m, -40m, -30m a -16metrù. Další dny přinášejí další objevy a nejhlubší objevená propast měla hloubku více jak -80metrù a obsahovala zajímavou krystalickou a heliktitovou výzdobu. Objevené propasti jsou velmi úzké a proniknout na jejich dno mohou jen ti nejhubenější z nás. Další dny se prokopáváme do dalších nových jeskyní - propastí o hloubce -71m, -51m a -41metrù. Naše výzkumy na Karabi končí 19. září a příští den vše balíme a nastupujeme na třicetikilometrový pochod z plata do údolí na zastávku trolejbusu, který zde jezdí po trase Jalta-Simferopol.
   Simferopol po bouřlivých loučeních opouštíme 23. září. Během dvou dnù jsme opět ve Lvově. Jura a Pepík vlakem a zbytek mikrobusem, pro který to byla poslední cesta. Zjišťujeme, že zraněný Pavel je již doma a tak se tam vydáváme také.

Účastníci expedice:
Josef Wagner
Václav Šutta
Josef Kučera
Jiří Sýkora - Cici
Pavel Sýkora
Jana Macurová-Wagnerová



J. Wagner: Expedice Krym 1984,Tato výprava skončila na hřebenu Karabi na Krymském poloostrově.