Podzemie pod vežami - živá expozícia pre verejnosť

Jaskyňa pre turistov


Medvedia štôlňa - staré banské dielo 
spristupnené pre verejnosť


miesto kde sa oplatí zastaviť.
Sprístupnená jaskyňa Zlá diera na území Prešovského okresu, pri obci Lipovce
Hudba podľa môjho gusta!
www.raftingadventure.sk

www.dobrodruh.sk

Już od 1989 r. firma Air-Sport  
dzięki swoim skrzydłom ułatwia adeptom latania poznanie piękna trzeciego wymiaru – powietrza
www.extreme-sports.lt
www.klubpratel.wz.cz
www.4d.sk
Jaskyniarsky klub Strážovské vrchy


Odporúcané stránky:
www.esperanto.sk
www.welzl.cz www.galeriaslovakia.sk
www.volny.cz/mongolia
www.vlasta.org
www.vanek.4d.sk



Inzercia

Expedice Krym 1984

Jozef Wagner, 06.11.2006 [10072]

   Tato výprava měla pùvodně směřovat na hřeben Laganaki na Kavkaze, ale jak běh událostí ukázal skončila na hřebenu Karabi na Krymském poloostrově. Výprava se přepravovala, tedy zahájila přepravu vozy Škoda 1203 a Gaz M 461 a tvořilo ji pùvodně 6 speleologù.

Fotografie k článku si možete pozrieť na Expedice Krym 1984





   Dva vozy a šest členù expedice vycestovalo z Bohumína 26. srpna 1984 a první problém při přepravě přes území Polska je tradičně nekonečná fronta aut na polsko-ukrajinské hranici. Tehdy před námi stálo 340 aut a jen intervence Cicáno u polských celníkù nás posunula dopředu. Ale i tak jsme na ukrajinské hranici strávili několik hodin ( dnes to je ještě horší). Z hranice je to jen 80 km do Lvova, kde na okruhu kolem města vystřídal za volantem Gaza Pepík Ciciho. Ujel asi 2 km a přehnal předjíždění náklaďáku. Dostal smyk a pak se už Gaz přetočil a obrátil ve vzduchu, těžké plné transportní bedny prorazily strop a vyletěly ven. Za nimi vyletěli Cici a Pepík a Gaz se točil dál. Výsledek - Gaz zmačkán jako krabička od sirek, expediční materiál rozházen v páse dlouhém 200 metrù a kluci - to byl zázrak - Pepík jen šok a Cici, jak se později v nemocnici ukázalo utržené ramenní vazivo.
Milice odváží Pepíka, Cici je v nemocnici, Vašek jede za ním „dvanásetrojkou“ a v městě Lvov mu praská držák nápravy. Pepa, Jana a Jura nocují a hlídají to co zbylo z expedičního nákladu přímo u silnice.
   Příští den Vašek a Pepík zkoušejí v autoservisu opravit náš mikrobus. Marně - nemají tu ani svářečku. Kamarádi ze Simferopolu mezitím na dálku aktivují lvovské jeskyňáře a ti se nás ujímají. Ubytovávají nás na své klubovně a organizují opravu mikrobusu.
   V příštích dnech Vašek s Pepíkem sami svařují v servise prasklé držáky (neb nikdo to tam neuměl) a všichni zaměstnanci autoservisu včetně ředitele se na ně chodili dívat jako na kouzelníky. Večer 29. srpna vše přebalujeme do vakù a výprava se dělí. Zatímco Vašek, Pepa a Jana pokračují autem, Jura a Pepík pokračují z části nákladu na Krym vlakem. Náš mikrobus málem celou cestu do Simferopolu vydržel, ale 100 km před cílem nám stále troubení aut za námi signalizovalo, že něco nemáme v pořádku . Zastavujeme a vše bylo jasné. Karoserie seděla skoro na zemi a do kabiny čouhala zadní náprava. Zlomily se další držáky. Pomáháme si lehce. Porážíme strom a kmen strkáme pod zvedákem vyzdviženou karoserii. A jedeme dál ke klubovně simferopolských jeskyňářù.
   Příští dny věnujeme opravě mikrobusu, registraci na policii a samozřejmě tradičním bouřlivým oslavám našeho příjezdu.
   Je 3. září a vše chystáme na odjezd na Kavkaz. Jenže je tu další problém Saša se dva dny snaží vyřídit naše formality k výjezdu na kavkazský hřeben Laganaki. Nejdříve na oblastním sovětu KSSS, pak už dokonce na republikovém sovětu KSSS v Kyjevě. Marně. Večer přichází a ukazuje nám měsíc starou vyhlášku sovětu SSSR o pohybu cizincù v SSSR. Zakazovala vše a místním za pomoc cizincùm ukládala vysoké pokuty. Laganaki se rozplynulo. Měníme proto cíl výpravy za hřeben Karabi na Krymu. Konečně 7. září nakládáme na náklaďák expediční materiál a sami sebe, a my večer mùžeme na krasovém platu karabi postavit expediční tábor.
   První dva dny se seznamujeme z povrchem na platu a sestupujeme do známých propastí Monastýr, Krubera, Dubljanského… s bohatou krápníkovou výzdobou.. Hlavním problémem pobytu na platu je nedostatek vody. Není zde jediný pramen a tak voda pro celou výpravu se získává ze sintrových jezírek na dně propasti Krubera, z hloubky 40 metrù. A proto je voda přísně na příděl.
   Od 11. září začíná naše výzkumná práce na hřebenu. Cílem je prozkoumat vzdálené části plata, pokusit se otevřít několik nadějných závrtù a objevit nové jeskyně. Už dopoledne nacházíme několik úzkých puklin mezi bloky vápence a postupně se je snažíme rozšiřovat a první objevy na sebe nedaly dlouho čekat. Postupně objevujeme a dokumentujeme propasti hluboké -41m, -40m, -30m a -16metrù. Další dny přinášejí další objevy a nejhlubší objevená propast měla hloubku více jak -80metrù a obsahovala zajímavou krystalickou a heliktitovou výzdobu. Objevené propasti jsou velmi úzké a proniknout na jejich dno mohou jen ti nejhubenější z nás. Další dny se prokopáváme do dalších nových jeskyní - propastí o hloubce -71m, -51m a -41metrù. Naše výzkumy na Karabi končí 19. září a příští den vše balíme a nastupujeme na třicetikilometrový pochod z plata do údolí na zastávku trolejbusu, který zde jezdí po trase Jalta-Simferopol.
   Simferopol po bouřlivých loučeních opouštíme 23. září. Během dvou dnù jsme opět ve Lvově. Jura a Pepík vlakem a zbytek mikrobusem, pro který to byla poslední cesta. Zjišťujeme, že zraněný Pavel je již doma a tak se tam vydáváme také.

Účastníci expedice:
Josef Wagner
Václav Šutta
Josef Kučera
Jiří Sýkora - Cici
Pavel Sýkora
Jana Macurová-Wagnerová



J. Wagner: Expedice Krym 1984,Tato výprava skončila na hřebenu Karabi na Krymském poloostrově.




Komentáre k článku - fotogalérii / Comments to the article - photo gallery: 0x



Pridajte Váš komentár / Add Your comment
Name:
Text:
 

Žiadny html kód nie je povolený / No HTML is not allowed.